Ukradené léto v Budějcích na úkor "letní" Ostravy

Letní povídka pro Víkend MF DNES...................................................................................

Je opravdu třeba si stanovit priority !! Ne ty psychické, psychologické, psychiatrické, ale ty co "rozhodují". Moje okno z kuchyně směřuje k rozbitému oknu nějakého nepřizpůsobivého. On tam řve, chlastá metyl, ráno spí do desíti, s prominutím, před slunka rozbřeskem "vyrábí děti" za audio asistence půlky sídliště. Video pro pouze vyvolené...

A já jdu ráno zařezávat ! Už mě to pěkně jde na nervy. Oblékám se do černého, lebky na hrudi a jdu před barák řešit "osobní problém!!"

Na lavičce před barákem sedí můj známý. Široké kraťasy, vietnamky na nohou. Zrovna si zapaluje "kraťas" od kamarádů z jihovýchodní Asie. V počáteční extázi si "bání". Je půlnoc. Tma jako v pytli. Děcka, co ještě na to nemají plíce, máma uspává tradičními ukolébavkami. On "bání". Kouká na letní oblohu plnou hvězdiček a přemýšlí, co bude dál... co bude zítra. A začíná mu být vše ukradené.

Jsem oblečen a připraven k "boji". Beru schody po dvou a těším se, až to "bráchovi" vytmavím. To triko s lebkou, co jsem našel zastrčené ve skříni, zrychluje můj pohyb po schodech směrem k východu. Na rozdíl od přítele Deža jsem si obul vysoké kožené boty- zapínáky.

Kamarád, nekamarád, soused, nesoused. Jsem mimo. Kamarád Tonda mi řekl, že můj letitý soused pobírá tolik peněz na dávkách, kolik já nevidím na výplatní pásce ani v hrubém ! A to mě tedy... Nejvíc mě štve, když ráno stojím u výtahu a slyším přes papundeklové dveře jeho spokojené chrápání.

No, to by "mě mohl chytit prcek", jak jsem....rozrušený... Řvu na celý panelák. "Dežo, mám nápad!"

"Jedem do Ostravy ! Vykašlem se na Budějce !. Čet jsem na netu, že propouštěj důchodce. Budem fárat. Prý mají zakázky až v Polsku !"

Dežovy snědé ruce jak lopaty svírají křečovitě nedopalek. "Ty bys mě opravdu s sebou vzal ?"

Právě jsem obdržel knock out podpořený černýma důvěřivýma očima....

"Jasně, kruci, přece nebudeme čekat na další víkendové policejní manévry, ne ?"

Dežovi, tátovi od šesti dětí, svítí v očích snad všechny hvězdy, co jsou občas vidět na obloze.

"Eržika bude v sedmém nebi, díky, jseš kámoš. Opravdovej. Víš, já už mám jenom strach. A myslíš, že v té Ostravě bude lépe ? Já bych opravdu chtěl makat, ale ten strach..."

Sedám na lavičku a mám blbý pocit. Ta lebka na triku a ty boty pod kolena... je to opravdu to, co cítím.. ?

Slunce vychází brzy. Je léto. Cigareta vyhasla už před dlouhou chvílí. Řešení nepřinesla. Jen kocovinu.

Dežo se srdceryvně rozloučil s Eržikou. Trvalo to více než pět minut. Ale ne zase tak moc....On, Dežo, je někdy strašně rychlý...

Asi to loučení nebude bez následků, myslím.

Mám dilema. zachrání nás vůbec to propuštění důchodců v OKD ?

Odpověď "dobře znám". Jsme v tom s Dežem sami. On chce a já chci také...... Tak nám všichni ostatní.. víte co. My to zvládnem.

A jsem rád, že je léto..................... Léto 2013. Léto, jaké se určitě nikdy nebude opakovat.