Pád letadla utvrdil obyvatele Donbasu v přátelství k Rusku

Hodně osobních tragédií prožívají v posledních měsících obyvatelé jihovýchodní Ukrajiny. Tolik krve, bolesti ze ztráty nejbližších, tolik bezmoci nad bezvýchodnou životní situací. Před třiasedmdesáti lety je přišli vyvražďovat nacionalisté z Berlína podporovaní těmi kyjevskými. No a dnes je to stejné, akorát si Kyjev vyměnil s Berlínem, respektive Bruselem, roli.

Přes tři měsíce obyvatelům Donbasu Kyjev bombarduje a ostřeluje domovy.

Zabíjí je a vraždí.

Civilizovaný západní svět mlčí, nepomůže. Naopak, podporuje jejich vrahy.

Pomáhá jim pouze Rusko.

I přes sankce vyhlášené Západem vozí Moskva na Ukrajinu stovky tun humanitární pomoci. Léky, zdravotnické potřeby, hygienické prostředky a základní potraviny.

Bez jakékoliv pomoci od civilizovaného západního světa Rusko staví pro válečné běžence ubytovací kapacity. Počet uprchlíků už přesahuje hranici sta tisíc.

A Evropa nepomůže.

Pak spadne na Ukrajině civilní letadlo.

Obyvatelé Donbasu najednou vidí a slyší západní projevy soucitu a porozumnění.

Vidí, co je Západ schopen udělat pro své mrtvé.

Ale oni podvědomě cítí i ten kontrast.

Kontrast v přístupu Západu k nevinným obětem z civilního letadla a těm z barbarské kyjevské "protiteroristické" operace.

Těm jejich obětem. Tyto oběti totiž na Západě nikoho nezajímají!

V tuto chvíli je tedy jasné, že tito lidé v životě pro nějaký Brusel nikdy horovat nebudou.

U nich už dávno zvítězila Moskva.

Bez propagandy. Stačilo jen trochu západního pokrytectví. 

Toto pokrytectví a totální neúcta k životu obyvatel jihovýchodní Ukrajiny mě naplňuje studem za nemorální a nehumánní postoje naší západní demokracie.

Mé názory a přesvědčení se po pochopení neurvalého a krvavého zneužití počátečních idejí Majdanu "demokraty" dost změnily.

Pochopil jsem, že politikům, které jsem doposud volil, vůbec nejde o to, čím se před volbami ohánějí. 

Jde jim jen a jen o své zájmy a zájmy těch, kterým je kšeft a osobní zisk nad krev a bolest jiných.

Já už volit určitě nebudu.

Nikdy. Nikoho.

Ztratil bych totiž úctu sám k sobě.

Ztratil bych čest.

Ztratil bych i poslední zbytky své vnitřní svobody.

Za to mi ten ponižující mrvovský blahobyt nestojí.